Řekněte si pravdu. Když někde zapomenete jméno nebo telefonní číslo, vezmete to do ruky a vyhledáte si ho. To je dnes normální. Ale co když naopak vy nechcete, aby vás někdo našel? Co když zmizíte z internetu dobrovolně? Možná vás napadne, že tohle je výsada celebrit nebo politiků. Omyl. Běžných lidí, kteří chtějí získat zpět soukromí, přibývá každý měsíc. Proč se tohle děje teď a ne před deseti lety? A co se stane, když se vám to opravdu povede?

Nejde jen o to smazat účet na sociálních sítích. To je začátek, ale váš digitální stín je mnohem větší. Zanecháváte ho na stránkách firem, v archivech diskusních fór, v databázích katalogů a na stovkách dalších míst, o kterých ani nevíte. Odstranit to vše je práce, která připomíná archeologii. Musíte najít každý kousek. Některé weby nabízejí pomoc s tímto vyhrabáváním. Na trhu existují služby, které tento proces řídí. Jedna z nich, vanishinfocz.com, se zaměřuje přímo na český internet, kde je situace s mazáním údajů specifická.

Ptáte se, kdo tohle všechno potřebuje? Odpověď není jednoznačná. Potkávám se s lidmi, kteří skončili v dluhové pasti a jejich údaje obchodují vymahačské agentury. Mluvím s oběťmi stalkingu, kterým jeden klik stačil ke změně adresy a telefonu. A pak jsou tu ti, kteří prostě chtějí začít znovu. Jako muž, který prodal úspěšný e-shop a najednou zjistil, že jeho soukromý e-mail je veřejný na padesáti stránkách s kontakty na starou firmu. Denně mu chodily desítky obchodních nabídek a reklam. Jeho řešení? Digitální zmizení.

Vaše adresa není jen číslo popisné

První věc, kterou si musíte uvědomit, je rozsah. Váš osobní údaj není jen jméno a rodné číslo. Je to kombinace údajů, která vás identifikuje. Třeba vaše jméno spojené s městem a ročníkem narození. Nebo vaše fotografie spojená s bývalým zaměstnáním. Tyto útržky jsou rozesety po internetu jako drobky. Pro vás jsou bezcenné. Pro někoho, kdo skládá mozaiku, jsou klíčové. A takové mozaikáře na internetu najdete. Jsou to lidéčci, kteří si dělají vlastní databáze, nebo roboti, kteří data jen sbírají.

Proč český internet ztěžuje útěk

Mazat data v Česku je jiné než v USA. Máme tu desítky zastaralých firemních katalogů, jejichž správce už dávno neexistuje. Máme diskusní fóra z roku 2005, kde je vaše přihlášení z doby studií. GDPR sice dalo lidem větší moc, ale neodstranilo technický dluh internetu. Mnoho provozovatelů webů prostě neví, jak na to. Jiní vědět nechtějí. Vaše data pro ně představují hodnotu, byť malou. A mazání je práce. Kdo by dělal práci zdarma?

Krok za krokem ke skutečnému vymazání

Jak tedy na to? Systém je vždy podobný. Nejdřív audit. Musíte zjistit, kde všude jste. Použijte vyhledávač. Hledejte své jméno v uvozovkách, svůj starý e-mail, své telefonní číslo v různých formátech. Výsledky si poznamenejte. Pak přichází fáze žádostí. Musíte kontaktovat správce každého webu s požadavkem na vymazání podle GDPR. To znamená psát e-maily, vyplňovat formuláře, někdy volat. Čekat na odpověď. A když nepřijde, podat stížnost Úřadu pro ochranu osobních údajů. Proces je zdlouhavý. Může trvat měsíce.

Když nestačí vlastní síly

Právě v tuto chvíli mnoho lidí zjistí, že potřebují pomoc. Nemají čas, energii nebo nervy na to, aby rok dopisovali na zapomenuté weby. A tady vstupují do hry specializované služby. Co od nich čekat? Měly by mít přehled o českém internetovém prostředí. Měly by znát zákony a vědět, jak formulovat žádosti. Měly by mít proces, jak vás provést auditem a jak řešit tvrdošíjné případy. A hlavně by měly být transparentní v tom, co dokážou a co ne. Žádná služba vám nezaručí stoprocentní vymazání. Některé stopy mohou zůstat v archivech nebo v mezipaměti vyhledávačů.

Život po digitální smrti

Co se změní, když zmizíte? Nejprve si toho možná nevšimnete. Pak jednoho dne zjistíte, že vám přestaly chodit e-maily od neznámých obchodníků. Že vás na ulici neosloví člověk, který si vás našel přes sociální sítě. Že máte klid. To je ta hlavní odměna. Klid. Ale jsou i nevýhody. Staré známé vás nenajdou. Můžete přijít o nečekanou pracovní příležitost. Váš digitální život začíná být čistý, ale také trochu prázdný. Musíte ho znovu a opatrně budovat. Třeba s novým e-mailem, který budete dávat pouze lidem, kterým věříte.

Je tohle útěk, nebo obrana?

Nakonec se vracím k původní otázce. Proč to lidé dělají? Je to forma občanské neposlušnosti? Nebo jen zdravý rozum? Podle mě je to pragmatické rozhodnutí. Internet slíbil svobodu a otevřenost. Zapomněl ale dodat, že tato otevřenost je obousměrná. Že z vás dělá veřejně dostupný produkt. Někteří lidé s tím nesouhlasí. A protože změnit celý internet nemohou, změní aspoň svůj vlastní kousek v něm. Zmizí. Není to výstřednost. Je to reakce na svět, který přestal respektovat hranice.

Možná o tom teď přemýšlíte i vy. Ne jako o dramatu, ale jako o jedné z možných cest. Co byste dělali vy, kdybyste měli začít znovu?

• Začněte vyhledáváním sebe sama v několika různých vyhledávačích.
• Rozlišujte mezi veřejný profily a skrytými údaji v databázích.
• Počítejte s tím, že proces je maraton, nikoli sprint.